26.-28. dubna 2024 Víkendová výprava Sýkorek a Tučňáků do Roudnice nad Labem (a k Hoře Říp) (i) za Praotcem Čechem | Fotky

Pátek 26. 4. 2024

Sraz na vlakovém nádraží ve Staré Boleslavi v 16:15, odjezd vlaku do Křešic u Litoměřic v 16:28. Vlak nestihl Vítek a tak ho rodiče přivezli autem až do Křešic. Ujel nám v Křešicích autobus do Roudnice, i když vedoucí Ondra běžel napřed na zastávku a neúspěšně přemlouval řidiče autobusu, aby na nás počkal. Počkali jsme tedy necelou hodinu na místním hrišti a pak již dalším autobusem dojeli okolo třičtvrtě na 7 večer do Roudnice nad Labem. Po příchodu do místní skautské klubovny jsme se navečeřeli z vlastních zásob od rodičů, Ondra s Vášou odešli zajistit nákup potravin na sobotní snídani, svačinu + oběd a ostatní si zatím připravili nocleh a dle pověsti “O Bivojovi“ hráli hru na lovení divočáka. Před spaním jsme si ještě společně přečetli něco ze Starých českých bájí a pověstí, třeba pověst “O Libuši“, Bruncvíkovi a další.

Sobota 27. 4. 2024

Noc proběhla poměrně klidně, vstávali jsme okolo 7 a po ranní rozcvičce s Luckou a hygieně si dali společnou snídani – celozrnné kuličky s mlékem a čaj.

Ondra s Vášou a Luckou připravili všem svačinu na celodenní vylet (housky se šunkou a sýrem + ovoce, zelenina a sušenka), mezitím Majda s Viky rozdali dětem slepé mapy a vysvětlili jejich použití, sbalili jsme si výletní batůžky a okolo čtvrt na 10 vyrazili pěšky směr hora Říp. Počasí slibovalo nadherný jarní slunný den.

Po cestě skrze město Roudnice nad Labem jsme si prohledli náměstí a historické centrum a vystoupali až ke Kratochvílově rozhledne, kde se nám naskytl parádní 360° výhled na město a celé široké okolí. Zároveň jsme si označovali na slepých mapách body, kterými jsme prošli.

Putovali jsme městskou zelení po modré a červené turistické stezce dál až na vršek Hostěraz, kde jsme se posilnili malou svačinou dle chuti a výběru každého a pokračovali přes obec Vesec k romantickému rybníčku Vesečák, kde jsme naobědvali a odpočinuli, abychom nabrali síly a energii. Odtud nám už netrvalo dlouho dojít přes obec Rovné na úpatí Hory Říp. Konala se zde každoroční Podřipská pouť se spoustou kolotočů, atrakcí, hlasitou hudbou a bohužel i spoustou lidí, celý areál pouti byl oplocen s placeným vstupem, takže jsme se po zralé úvaze i s ohledem na naše ubývající síly rozhodli, že výstup nahoru na Říp absolvovat nebudeme. Nejvíce nás zaujali přistávající a vzlétající helikoptéry s vyhlídkovými lety.

Obešli jsme po úpatí Horu Říp a mírným svahem dorazili až do obce Ctiněvsi, kde jsme se na dětském hřišti pod košatou lípou nasvačili, trochu si pohráli na prolézačkách, ale hlavně pokračovali v plnění programu – sehrání scénky ve 2 skupinkách, jak to asi vypadalo, když Praotec Čech dorazil na Horu Říp, s vyhodnocením porotou – Majda, Lucka, Váša, Ondra.

Pak už jsme se odebrali na vlak na nedalekou zastávku (odjezd 14:54) a bezpečně dojeli až na hlavní nádraží v Roudnici nad Labem. Po cestě městem jsme se zastavili na zmzlině, Váša s Ondrou se odpojili zajistit nákup potravin na sobotní večeři, nedělní snídani, oběd a svačinu a ostatní na ně počkali na dětském hřišti v hezkém parku nedaleko skautské klubovny, kde se ještě pořádně vydováděli 😊

Po návratu do klubovny Viky s Ondrou připravili oheň ve venkovní pergole ostatní si mezitím vyrobili kožené náramky na zápěstí a všichni jsme si pak u ohně postupně k večeři opekli špekáčky, někdo i chléb.

Objevili jsme také 3D prolézačku ukrytou ve dřevěném zabednění ve svahu pod venkovním posezením klubovny, kterou jsme celou prozkoumali a prolezli ze vstupů z jedné i druhé strany.

Pak už nás čekala jenom večerní hygiena, klidová zábava uvnitř klubovny a čtení dalších bájí a pověstí před spaním.

Neděle 28. 4. 2024

Noc proběhla opět poklidně, vstali jsem něco před 8 hodinou, Ondra připravil snídani (makový a tvarohový závin, makové buchtičky + čaj) ostatní zatím pod dohledem pomocníků a Lucky provedli ranní hygienu a přípravu na snídani.

Po společné snídani jsme si zabalili všechny věci zpět do batohů a následovala týmová soutěž podle pověsti “O Karlově mostu“ ve stavbě “mostu přes Vltavu“ ze špejlí, provázku přes 2 židle. Pak se z ničeho nic objevil za oknem klubovny “Praotec Čech“ – vousatý muž v plášti s kloboukem a holí a než jsme stačili cokoliv udělat odešel neznámo kam. Jali jsme se jej hledat a po chvíli našli jeho hůl opřenou o 3D prolézačku venku pod klubovnou. Po nedlouhém prolézání, hledání a volání jsme našli uvnitř prolézačky ukryté sladkosti a vzkaz od Praotce Čecha ve kterém nám vysvětlil, proč se za námi vydal……jeho se nám ale i přes veškerou snahu a mírné zklamání najít nepodařilo…..odešel.

Zpravili jsme si tedy alespoň náladu nalezenými sladkostmi a pak se všichni vydali do města na prohlídku náměstí a zahrady roudnického zámku.

Po cestě zpět jsme se zastavili si zadovádět na oblíbeném hřišti v parku u klubovny pod dohledem Majdy, Viky a Lucky a Ondra s Vášou mezitím připravili oběd (těstoviny s boloňskou omáčkou a strouhaným sýrem). Společně jsme si pochutnali na obědě, chvíli si odpočinuli, dobalili poslední věci, uklidili klubovnu a rozloučili se s ním a pak už jsme se jen s menší zastávkou na hřišti odebrali na autobus na náměstí. Ten nás dovezl (odjezd 14:07) do obce Hošťka k zastávce vlaku, odkud jsme pak již dojeli po půl 4 na nádraží ve Staré Boleslavi, kde jsme se rozloučili a vyzvedli si nás rodiče.

Co dodat, výprava se nám vydařila, počasí vyšlo parádně a už se těšíme zase na nějakou další…..ale to už jako světlušky a vlčata 😊.

Zapsal Ondra.

20. 4. 2024 Dopoledne brigáda, odpoledne Georgiáda

9. března 2024 | 7. oddíl | Bistro u Dažboga | Fotky

Světlušky a vlčata se pilně připravují na dubnové závody, ale příprava je jedna věc a závodní atmosféra je věc jiná, Abychom se trochu přiblížili tomu, jak to bude 13. dubna v Čelákovicích doopravdy, otevřeli jsme na sobotní odpoledne Bistro u Dažboga, Na budoucí závodníky čekalo celkem devět stanovišť a za úspěšné splnění každého z nich mohli do ohně přiložit jeden vánoční stromeček (tak se nám do toho dostal ten bůh ohně nebo slunce Dažbog).

Děkujeme za pomoc zástupcům skautů a skautek!

A když už jsme do toho zatáhli toho slovanského boha, nakonec jsme si na jeho počest (nebo proto, že jsme měli chuť) opékli špekáčky.

Zapsala Ochechule

1.-3. března 2024 | 7. oddíl | Do Kolína na draka!!! | Fotky

O víkendu 1. 3. – 3. 3. si světlušky a vlčata ze 7. oddílu vyjeli do Kolína „Na draka“. Bylo s námi i několik benjamínků, kteří v červnu budou ke světluškám a vlčatům přecházet. Pro některé z nich to byla jejich první velká výprava a všichni ji hrdinně zvládli. V sobotu jsme si užili pěší výlet z Velkého Oseka zpět do Kolína. Cestou jsme hledali kešky, pro jednu jsme dokonce museli vylézt na strom. Poznávali jsme rostliny, sledovali mapu a hráli různé hry. Po večeři jsme se už za tmy vypravili na vycházku do města, a představte si, v noci a uprostřed města jsme toho draka opravdu viděli. V neděli dopoledne jsme v blízkém lesoparku hráli další hry a objevili jsme i lavičku s těmi medvědy, co se potkali u Kolína. Naše výprava „Na draka“ vůbec nebyla „nadraka“!!! Povedla se, vyšlo počasí na výlet, naučili jsme se zase spoustu nových věcí a dozvěděli se něco z pověsti o drakovi. … a co se nám líbilo nejvíc? Benjamínkům z 6. oddílu se nejvic líbily kešky, drak, výlet, cesta vlakem, povídání s kamarády, hra dračí rodinka a to, že se dozvěděli o existenci kouzelnickeho uzlu a historku o Jiřím. Emičce se zamlouvaly hry a že tam byli kamarádi, Katka oceňuje kešky a město, Anetce se líbil výlet vlakem, medvědi u Kolína a celá parta dětí. Raketa se dozvěděla zajímavosti o přírodě a Babu se líbil výlet a zajímavosti o Kolíně. Cvrček byl spokojený s výletem, stejně jako Marťas, který se navíc dozvěděl, že draci umí kouzlit. Rosnička si užil to, že mohl vézt kočárek a že se slyšel historku o Jiřím a drakovi.

Zapsala Renata a účastníci, draka namaloval Marťas.

22. 2. 2024 | VJAS | Den sesterství | Fotky

Den sesterství / Den zamyšlení jsme letos pojali jako přípravu na přechody nejstarších benjamínků z 6. oddílu ke světluškám a vlčatům do 7. oddílu a nejstarších světlušek a vlčat ze 7. oddílu ke skautům a skautkám v 8. oddíle. Úkolem, který schválila v lednu středisková rada, bylo, aby starší oddíl připravil program pro mladší oddíl.

Světlušky a vlčata se pozvaly na schůzku benjamínků 26. února 2024, aby jim na pěti stanoviští představili pět zákonů vlčat a světlušek:

Vlče a světluška mluví pravdu – benjamínci poznávali pravidé a nepravdivé výroky.

Vlče a světluška dodržuje pravidla – tady si benjamínci povídali se světluškami a vlčaty o tom, proč jsou pravidla důležitá, jaká pravidla znají a jaké znají zákazové značky.

Vlče a světluška pomáhá druhým; benjamínci ví, co dobrého by mohli pro kamarády a rodinu udělat a s vlaštovkou pustili do světa své dobré přání.

Vlče a světluška překonává samo/​sama sebe – benjamínci ví, čeho se bojí a ví, jak by mohli své obavy překonat.

Vlče a světluška pečuje o sebe a své okolí a když na to dojde, umí se oholit i mazacím nožem a šlehačkovou pěnou a barvy si nabarvit na růžovo, fialovo nebo zeleno.

Skauti a skauty navštívili světlušky a vlčata v sobotu 9. 3. 2024 a během Bistra u Dažboga jim ukázali, jak se chovat na skautských závodech a na stanovištích je přezkoušeli z šifrování a z poznávání přírody.

Zapsala Ochechule

9. – 11. 2. 2024 | 8. oddíl | Kam se poděl žloutek? Výprava do Chotěboře | Fotky

Sešli jsme se v pátek v 15:40. Nasedli jsme ve vlaku a jeli jsme regiojetem do Kolína. V tomhle vlaku byly takové divné sedačky. V Kolíně jsme přestoupili na vlak do Havlíčkova Brodu, teda alespoň jsme si to mysleli. Ve vlaku o několik zastávek později Pytlák zjistil, že si spletl vlak, a to doslova o jedno číslo, jinak měl i stejný cíl, Brno. No, tak jsme dojeli do Pardubic a přestoupili na vlak do Golčova Jeníkova odkud jsme jeli autobusem do Chotěboře. 

Když jsme došli ke klubovně, hráli jsme hry, protože jsme měli ještě hodinu a kvůli tomu hodinovému zdržení, kdy jsme hned po příjezdu měli jít na nákup, šel jenom Pytlák po našem ubytování. Mezitím jsme blbli a objevili backroom. 

V sobotu Šípek se Svenem a Viki uvařili kaši a Sven zatopil. Po snídani jsme se zabalili a šli na výlet. Po cestě jsme plnili úkoly a za ty získávali body. Jen pro upřesnění, když jsme hráli hru, tka nám spadlo vajíčko a někam se ztratil žloutek, který jsme při uklízení vajíčka nenašli. Byl velice zajímavý terén.

Večer jsme dorazili zpátky, a ještě jako poslední část hry jsme podle kusů mapy, které jsme za body získali, hledali místo, kde je ukrytý žloutek. Našle ho Vašek. ten byl Áliném týmu. Po večeři, ke které byly špagety carbonara, jsme hráli hry.

Druhý den jsme se dopoledne vydali na náměstí, de jsme měli rozchod a mohli jsme jít na hodinu skoro kamkoliv, jenom se neztratit, A jako úkol na tuhle tu hodinu jsme měli vyfotit se s třemi pro nás zajímavými místy. A pak jsme jen došli do klubovny, naobědvali se a jeli vlakem zpátky domů.

Zapsala Šípek